Hlavní líčení

Hlavní líčení je stěžejním stadiem trestního řízení, kam se vždy soustřeďuje těžiště důkazní váhy celého trestního řízení. Jde o fázi, v níž se rozhoduje o vině a trestu obžalovaného. Soud posuzuje obvinění, obsažená v obžalobě, případně návrhu na potrestání nebo též v dohodě o vině a trestu, opatřuje důkazní prostředky, navrhované v obžalobě a rovněž zajišťuje jejich provedení, a to zásadně za účasti veřejnosti a dalších subjektů trestního řízení, majících vliv na průběh projednávané věci. Podstatnou skutečností je, že v hlavním líčení může dotyčný soud rozhodnout pouze o skutku, který je uveden v obžalobě. Během hlavního líčení a na jeho základě může soud dojít k závěru, že právní kvalifikace skutku neodpovídá a skutek překvalifikovat (typickým příkladem je překvalifikování z trestního činu podvodu dle ust. § 209 trestního zákoníku na trestný čin zpronevěry dle ust. § 206 trestního zákoníku). Hlavní líčení většinou končí vyhlášením rozsudku, který má povahu rozsudku odsuzujícího nebo zprošťujícího, nicméně může skončit i jiným způsobem a to např. zastavením nebo postoupením věci.